Požádat někoho o ruku není jen tak. Pokud tak činíte z opravdické a čisté lásky, je to o to horší, protože chcete, aby všechno bylo dokonalé a perfektní. Místo požádání jsem zvolil luxusní restauraci a těšil se jako malý kluk. Dosedli jsme a ona zářila jako princezna. Mohl jsem na ní oči nechat. Vše bylo krásné až do konce. Po letech se tomu ale musíme smát. Ony totiž ty snubní prsteny, byly levnější, než celá naše útrata v té luxusní restauraci.
Poklad, který se našel
Když se řeší záležitosti kolem závěti, normální člověk je z toho smutný a nepřeje si nic jiného, než aby to nutné zlo už bylo u konce a on mohl v klidu vzpomínat a poté začít znovu pozvolna žít. Ten, který se ale nemůže dědictví dočkat, obzvlášť, když je na co čekat, si celou záležitost náramně užívá. Ovšem, nedej bože, když se třeba v nějaké zapomenuté krabičce najde prsten, který nefiguruje v závěti a tak se vlastně neví, komu patří.